„Já už vlastně ani nejsem moc fotograf. Potom to zmáčknout je už jakoby to poslední,“ říká o svých větších projektech visuální designér a držitel ocenění Czech Press Photo Miloš Nejezchleb.
Otevřeně hovoří o tom, jak se při focení osob s handicapem zbavuje vlastních předsudků a nejčastěji neopodstatněné podvědomé lítosti. Zaměřuje se na křehkost lidského zdraví, kterou v souboru o osobách žijících se stomií přibližuje ke křehkosti skla. Příhodně tak tento počin zasazuje do sklářského kraje, Nového Boru.
Proč si do lokace z Moravy přivezl šicí stroj?
Těsně před zahájením výstavy v galerii FOG Severočeského muzea sděluje: „Už to dělám s minimálním zájmem, co na to řekne okolí. Ale dělám to proto, aby mě to bavilo tak jako na začátku, když jsem pro to měl tu největší Vášeň…“
Otevřeně hovoří o tom, jak se při focení osob s handicapem zbavuje vlastních předsudků a nejčastěji neopodstatněné podvědomé lítosti. Zaměřuje se na křehkost lidského zdraví, kterou v souboru o osobách žijících se stomií přibližuje ke křehkosti skla. Příhodně tak tento počin zasazuje do sklářského kraje, Nového Boru.
Proč si do lokace z Moravy přivezl šicí stroj?
Těsně před zahájením výstavy v galerii FOG Severočeského muzea sděluje: „Už to dělám s minimálním zájmem, co na to řekne okolí. Ale dělám to proto, aby mě to bavilo tak jako na začátku, když jsem pro to měl tu největší Vášeň…“
Miloš Nejezchleb